Zdravé sálavé teplo a neopakovatelný design i atmosféra

Kachlová kamna jsou jedním z nejoblíbenějších druhů topidel.

Kachlová kamna prošla mnoha architektonickými i technickými etapami vývoje. První kamna se objevila zhruba v 9. a 10. století našeho letopočtu v prostředí chladných kamenných alpských klášterů. Odtud se použití tohoto druhu topidla šířilo do oblastí s podobným klimatem ve střední a severní Evropě. U nás se tento vynález objevil teprve na přelomu 13. a 14. století.

Značně výkonná a hospodárná kamna rychle vytlačovala otevřená ohniště a přebírala úlohu dlouhodobého vytápění velkých kamenných budov. Oproti krbům, které po vyhasnutí rychle vychládaly, již prvotní kamna překvapovala novou vlastností – akumulací.

Kamna postupně začala vytápět středověké hrady, tvrze, kláštery a později i městské domy. Nemalou roli při přechodu z otevřeného ohně na oheň uzavřený v kamnech měly i časté požáry, které, hlavně v hustých městských zástavbách, pustošily historická města. Proto u nás již v 15. století tento systém vytápění postupně převládal, a ve století 16. zcela dominoval. Již od svého prvopočátku byla kamna konstruována z keramických kachlů, které se staly jejich základní stavební jednotkou. 

Kachle byly zpočátku jednoduché, na hrnčířském kruhu vyrobené válce či mísy. Kachle se pak bez zásadní vazby na estetiku skládaly do válcových nebo hranolových těles vlastních kamen. Tyto „nádobkové kachle“ se kladly dnem dovnitř kamen, kde se jich oheň přímo dotýkal. Spojovaly se hlínou. V lidové architektuře se takto vyráběné kachle používaly donedávna. V kamnařině pro ně máme název „kakabusy“.

Mnoho střepů těchto středověkých kachlů, nalézaných na našich hradech, ale i na mnohem chudších archeologických nalezištích, dosvědčuje jejich značné rozšíření. Kompletní gotická kamna se do dnešní doby nedochovala. Jejich vnější ztvárnění lze odvozovat z nemnoha nástěnných fresek a několika iluminovaných rukopisů, kde jsou kamna zachycena. 

Gotická a renesanční kamna jsou zpravidla čtvercového nebo obdélného půdorysu, vertikálně dělená na tři části. První část je z kamene nebo cihel, druhá, již kachlová, téměř vždy kvádrovitá a třetí mnohdy oválná, válcovitá, nebo mnohohranná. O jejich vnitřním uspořádání se můžeme z jistých indicií pouze domnívat, že neměla tahový systém a přikládalo se z vedlejší místnosti.

Postupem času, se vzrůstající dovedností hrnčířů, se vyvíjelo převážně architektonické ztvárnění topidel. Nejdříve se zdokonalovaly reliéfy kachlů, poté se kachle začaly zvětšovat a tvarovat. První náznaky vylepšování spalovacích a tahových poměrů zjišťujeme až na konci baroka. Do té doby byla kamna v podstatě pouhou komorou pro oheň s odkouřením. Pouze ve spodní části nacházíme zbytky silnější vyzdívky, určené hlavně k ochraně křehkých kachlů před proražením při přikládání. Barokní kamna ze druhé poloviny osmnáctého století mívají již náznaky primitivních tahových systémů. V klasicisních a empírových kamnech již lze nalézt vyspělý tahový systém, včetně roštového ohniště i pro spalování uhlí.

Největší technologický skok lze zaznamenat od druhé poloviny devatenáctého století. Z této doby se nám již dochovalo nemalé množství topidel. V té době nejrozšířenější a zároveň první technologicky vyspělá kamna jsou známa pod názvem tahovky. Tahovky mají silně šamotované, kombinované, nebo násypné roštové ohniště a ležaté uspořádání tahového systému, velmi blízké sporákovým tahům. Kachloví je ještě ručně plátované, stavěné bez vnitřních vyzdívek (po kamnářsku „na lehko“).

Dalším vývojovým stadiem jsou kamna tzv. plzeňky. Tahově jsou velmi blízká tahovkám, avšak již z poloprůmyslově vyráběných kachlů ručně tlačených do sádrových forem. Ohniště je stejné, kachloví vyplněné (futrované). Tímto se sice snížil okamžitý výkon topidla, ale zvýšila ochrana kachloví a tepelná akumulace.

Po plzeňkách následovala kamna se středovou římsou. Kachloví sériově vyráběné, futrované, tahový systém je plně přizpůsoben topení uhlím, tedy svislý. Z počátku se používaly pouze tři svislé tahy, v pozdějších vývojových stádiích až sedm.

Z dalších typů můžeme jmenovat kamna pětiboká a sloupková. Od roku 1923 lze pozorovat zásadní změnu ve vývoji kamnářského designu. Do té doby bohatě zdobené kachloví vystřídaly strohé linie jednoduchých a hladkých tvarů.

Nástup ústředního topení, vytápění plynem a ropnými produkty znamenal postupné mizení kamnařiny. Teprve energetická krize v polovině dvacátého století znamenala návrat k obnovitelným palivům, a tedy i ke kamnařině. Počátek moderní kamnařiny datujeme zhruba do sedmdesátých  let minulého století, kdy cena energií vyrostla do nebývalých výšek. To znovu podnítilo zájem o spalování dřeva.

Nové poznatky o této technologii daly vzniknout novým spalovacím komorám a pro zplodiny ze dřeva pohodlným ležatým tahovým systémům. Individuální přístup k architektuře topidel a značná nabídka a konkurence kachlářských výrobků pozvedla kamnáře z řemeslníků, opakujících pouze několik modelů, na samostatné tvůrce, a typová kamna proměnila na originální, nebývale funkční a účinné srdce moderních lidských příbytků.

Stavby kachlových kamen - přijímáme zakázky z celé České republiky

Kachlová kamna, ať už klasická, nebo moderní, Vám navrhneme a postavíme kdekoliv v ČR, přizpůsobená na míru Vašim přáním, potřebám a životnímu stylu.

Pokud máte zájem o konzultaci, nebo o cenovou nabídku stavby kachlových kamen, prosím kontaktujte nás.

Konzultace jsou zdarma a k ničemu Vás nezavazují. 

Kontaktujte nás kdykoliv telefonicky, emailem, nebo použijte níže uvedený formulář.


Tel.: +420 605 900 521

Email: vaclav@kamnarstvi-humpolec.cz